Petr a Honza věděli, že jejich cesta k rodičovství nebude jednoduchá. Jako registrovaný stejnopohlavní pár v Česku museli překonat mnoho legislativních i společenských překážek. Po dlouhém a náročném procesu se jim ale splnil sen — domů si přivezli svého prvního syna Vojtu.

První adopce byla pro oba velmi náročná. Museli čelit předsudkům, administrativním komplikacím i obavám z neznámého. Zároveň si však uvědomovali, že přijetí dítěte přináší i odpovědnost pracovat s jeho minulostí a traumaty. „Člověk musí počítat s tím, že děti si nesou svá zranění. Není to jen o přijetí, ale o dlouhodobé práci a podpoře,“ říká Petr.

Po několika letech se rozhodli pro další adopci. K rodině se přidal malý Tobias. Tentokrát již věděli, co mohou očekávat, ale nové výzvy je i tak neminuly. Výchova dvou dětí s různými potřebami, zvládání sourozenecké žárlivosti i hledání rovnováhy v partnerském životě jim přinesly mnoho nových zkušeností.

V současnosti žije celá rodina v Nizozemsku, kde našli větší podporu a právní uznání. Přesto zůstávají v kontaktu s českým prostředím, kam se pravidelně vracejí za rodinou. Oba chlapci jsou romského původu a rodiče otevřeně pracují s jejich identitou a původem — byť zatím o to mají děti menší zájem.

„Bylo to nejtěžší, ale zároveň nejlepší rozhodnutí v našem životě,“ shrnuje Petr. Dnes se snaží být podporou i pro další páry, které zvažují adopci. Vědí, že cesta není snadná, ale věří, že každý, kdo v sobě cítí odhodlání a lásku pro dítě, by se na ni měl vydat.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v Podcastu Rodinné sítě níže.