Než jsem byla zařazená do registru čekatelů, uplynulo 12 měsíců, 4 měsíce jsem čekala na telefon a dalších 20 měsíců to trvalo soudům. Suma sumárum – 3 roky, 36 měsíců. Za tu dobu by se narodily čtyři děti a já mám doma vymodlené jedno jediné, ale neměnila bych, jsem šťastná, jsem správně, vždycky bylo všechno správně, jinak bych nedošla sem… Tohle byl začátek mojí cesty Náhradkou a víc jak polovinu času jsem po ní šla doslova ruku v ruce s láskou svého života… Díky všemu a všem, že jste pomohli, abychom se my dvě našly.

Moje cesta samožadatelky v bodech:

1. Září 2020 – poprvé jsem kontaktovala OSPOD a do konce roku jsem zkompletovala a podala žádost,
2. Leden 2021 – kontaktoval mě Magistrát hl. m. Prahy (Kraj),
3. Únor 2021 – psycholog,
4. Březen–červenec 2021 – Přípravy u Dobré rodiny,
5. Září – schůzka na Magistrátě a zařazení mezi čekatele na zprostředkování NRP,
6. Leden 2022 – kouzelný telefon – mimi z porodnice,
7. Leden 2023 – mimi je právně volné (trvalo to rok, chyběl nám 2. podpis biologické matky),
8. Květen 2023 – podána žádost o osvojení,
9. Srpen 2023 – poslední soud (soud o osvojení),
10. Září 2023 – rozsudek jménem republiky a nový RL.

Moje postřehy z procesu:

1. Můj vstup do NRP začal přes knihy Dagmar Zezulové a web Dobré rodiny, během procesu mě zaujala série ČT Rodiče napořád a později, už když bylo mimi doma, jsem se přidala do FB skupiny Adopce dětí. A hodně mi pomáhá projekt Děti jsou taky lidi, nevztahuje se sice k NRP, ale pomáhá udržovat a rozvíjí informace z Příprav.
2. Nebyl to sice naštěstí můj případ, protože Praha je v tomhle skvělá, ale zjistěte si, jak to chodí u vás na Kraji a jste-li třeba samožadatelka nebo stejnopohlavní pár a váš Kraj takovým žadatelům není nakloněn, zvažte změnu trvalého bydliště. Plus taky neuškodí se vzít, pokud nejste sezdaní, ještě před podáním žádosti. Někde je to jedno, jinde si tím ušetříte čas s papírováním.
3. Pokud už víte, že jste nějaké formě NRP nakloněni, pak jděte na OSPOD. Jestli to pro vás je či není, se stejně dozvíte až během Příprav. V mém případě můžu říct, že žádná fáze procesu nebyla nepříjemná, každá návštěva OSPODu doma v podstatě formalita, pohovor s psychologem možná i díky COVIDu poměrně rychlý, převážně Rorschach (to jsou ty skvrny), posudek jsem dodnes neviděla, ale tak předpokládám, že jsem prošla. Takže jediným míň příjemným aspektem byly intimní otázky v dotaznících, ale doufám, že mají nějaký smysl a že i v NRP slyšeli o GDPR , i kdyby ne, pak přinejhorším někdo ví třeba to, kolik jsem měla sexuálních partnerů, s tím se dá žít, alespoň já to svedu.
4. Přípravy bych podle sebe volila co nejdelší a nejkomplexnější, vyplatilo se mi absolvovat je u Dobré rodiny, informace z nich by měl znát nejen každý rodič, ale každý člověk, na tom jsme se v kurzu shodli. Důležité je totiž mít co nejvíc témat zmapovaných a uzavřených předem a to chce čas, hodně času. Než totiž otevřeme srdce a náruč novému tvorečkovi, je dobré si zpracovat např. vlastní neplodnost, bolest, stud před sebou nebo před lidmi, fakt, že nám náš potomek nebude fyzicky podobný, že jsme ho nezplodili a neměly v bříšku, že jsme třeba o mnoho miminek přišli apod., když tuhle zátěž zpracujeme, odtruchlíme a pohřbíme, bude to k nám i k člověku, který k nám přijde, férovější, prostě čistý štít a žádné rezavé kotvy…
5. Také se mi osvědčilo si nevytvářet dopředu žádné moc konkrétní představy, stejně bude a bylo všechno jinak… já si třeba myslela, že samožadatelce nedají miminko, a proto jsem byla připravená přijmout starší dítě, ale starší děti se do osvojení neuvolňují, protože o ně není zájem, což je takový trochu začarovaný kruh… Snít o miminku jsem si ale vůbec nedovolila, tudíž jsem živým důkazem toho, že je-li srdce a mysl otevřená, tím spíš se sny splní… V Náhradce to platí vrchovatě, tady vstupujete vyloženě do světa čar a kouzel a hlavně do světa zázraků! Do procesu jsem šla s tím, že nechci romské dítě, ale lektoři mi vysvětlili, že výchova je víc než geny a díky tomu jsem nejen dokázala odhodit tunu předsudků a své staré rasistické já, ale teď ze mě může být a je pyšná máma dokonalé a boží romské princezny. Za což patří obrovský dík lektorům, kteří mě (a každého v kurzu, kdo se nechal) rozebrali na atomy a pomohli mi se zase složit v nového a věřím se i o fous lepšího člověka!
6. Nedávno mě napadlo, že biologické rodičovství je proti tomu našemu poměrně „nudné“, zatímco biologický rodič poznává s příchodem potomka jen svět rodičovství, který se otevře i nám, nás navíc čeká svět NRP a máme-li to štěstí, že si nás vybralo děťátko jiného etnika, pak se před námi otevírá ještě jeden celý další vesmír. Tři v jednom, velká výzva a nic pro sraby! A je dobré si to uvědomit a počítat s tím, protože to všechno ke společnému příběhu a příběhu dítěte bude patřit. A nebude smět být tabu. V zájmu vás všech.
7. Lektoři nám říkali, že si všechno hodně zjednodušíme, když budeme procesu důvěřovat, a mají pravdu, ale ne vždycky je to snadné. V mém případě, pokud šlo o přístup sociálních pracovnic, porodnice, doktorů atd., jsem nadšená a nemám výhrady. Jakmile do věci vstoupily soudy, pak za mě velký špatný. Určitě to kdysi byla bída a teď jsou to nebe a dudy a nejde srovnávat s „pravěkem“, ale nechci je omlouvat, jde tu o děti! A rozhodně je co zlepšovat. Být tahle služba hodnocená, tak se budu hodně rozmýšlet, jestli bych dala aspoň dvě hvězdičky z pěti. Mně by se líbilo, kdyby soudci povinně absolvovali Přípravy a ideálně i advokáti, pak by se náš soudem stanovený poručník (či kdo za 2600,- Kč za dva podpisy) nemohl u soudu ptát, jestli už na naši biologickou maminku někdo podal trestní oznámení, když odložila dítě. A vůbec by se všechno netáhlo 20 měsíců! Nestěžuju si, ale soud nic netlačí spěchat a vy si zodpovědně a poctivě budujete XY měsíců hlubokou citovou vazbu na vlastní náklady k človíčkovi, kterého by vám šmahem a kdykoli až do nabytí právní moci rozsudku o osvojení vzali, pokud by se ozval biologický příbuzný odkudkoli z Horní Dolní, který si najednou vzpomene, že za ty příspěvky by do toho asi vlastně šel, když už dítě někdo vypiplal do vcelku přijatelnýho věku. Tak tohle opravdu není v zájmu dítěte a k osvojitelům je to poměrně sprosté. O děťátko totiž můžete opravdu přijít, i když je tzv. právně volné. Právní volnost totiž znamená, že je možné zahájit další úkony (mít ho v té šestiměsíční péči před osvojením, v průběhu které podáváte návrh na osvojení), neznamená to, že a něj biologická rodina ztrácí práva. Do posledního soudu se může stát cokoli a i po něm prý ještě 3 roky? Mně přišlo, že nám tohle nebylo dostatečně vysvětleno, možná záměrně, protože kdo by do takového rizika šel? Já bych to tedy raději věděla předem. Stejně bych do toho šla, ale odpadly by mi ty ošklivé šoky v průběhu. Za mě by ideální bylo, aby do právního uvolnění dítěte byl budoucí osvojitel státem placený pěstoun (prý to některé soudy dělají), v momentu právního uvolnění by automaticky začalo běžet zákonných šest měsíců (to jde, v mém případě se to automaticky překlopilo) na vlastní náklady a následně by hned proběhl soud o osvojení (ne až o další měsíc později a dalších 30 pracovních dní tzn. víc než měsíc než dorazil rozsudek). Tak by aspoň soudy něco tlačilo hýbnout kostrou a úkony by na sebe lépe navazovaly bez nutnosti podávat stále nějaké návrhy, ty by se podávaly třeba jen v případě, že něco nevyšlo, ale kdo ví, třeba by to zavánělo zneužíváním dávek? Z délky bodu 7 je patrné, že na soud mám poměrně zlost a že cítím jemnou frustraci. Přiznávám bez mučení. A to mi se vším pomáhal OSPOD, ten pomáhá, když přebíráte dítě z porodnice, jinak jste na to navíc sami a ten soudní svět je škaredý místo pro člověka, který není od fochu. To je pak fajn využít pomoc právníka, ale to s sebou nese další „ALE“… Takže soudy, v případě na tuhle stranu NRP moc času není, ptám se proč? Proč vlastně nemáme nárok na státem hrazené právní služby spojené s NRP? Přípravy stát hradí, proč ne tohle? Je co zlepšovat. Ale i tak souhlasím, co to jde, věřte systému, i když je to někdy těžší. Můžete na jednu stranu psát stížnosti, nebo na druhé straně můžete trávit čas se svým děťátkem. Vybrala jsem si to druhé, ale to neznamená, že mě sem tam výše uvedené neštvalo, nejvíc kvůli té nespravedlnosti a bezmoci… Ale dost už o soudech… Vám přeju, ať je vaše cesta soudním systémem co nejhladší!
8. Rodičovství je náročnější i krásnější, než jsem čekala – neměnila bych. Splnil se mi sen, protože jsem překonala strach a dokázala říct ANO, když jsem měla říct ano. A taky ne, když nastal čas na NE. Moc jsem se prakticky celé Přípravy bála, abych nedostala strach a až přijde čas a zazvoní telefon, abych zbaběle neutekla. Ale neutekla jsem a na své 38. narozeniny si z porodnice přivezla domů dárek, který už nikdy nic nepřekoná… Jenže o rok a půl později zazvonil telefon znovu, narodil se nám biologický sourozenec. Poděkovala jsem za tu důvěru (OSPODu) a dar (Vesmíru), ale odmítla jsem. Nezvládla bych to a nemohla bych to udělat své holčičce. Být v roce a půl bez přípravy najednou z jedináčka velkou ségrou? Zažila jsem na vlastní kůži a není o co stát. Jsem na to svoje NE stejně pyšná jako na své předchozí ANO. Sen o rodině se splnil, sen o té velké se rozplynul, ale kdo ví… Jakoby mi Náhradka ukazovala, že všechno na světě je možné… Můj příběh byl tedy ANO a NE. Ale kombinacím se meze nekladou… I NE je cesta, protože vaše ne bude ano v jiné rodině a to vás může hřát u srdce, ta radost, kterou nutně někde jinde vyvoláte… Ne nevadí a z procesu vás nevyřadí. Chci ale zmínit nejistotu. Pád ze sedla, který vás může čekat, když se nedostaví láska na první pohled a vy prostě nevíte… Je to neuvěřitelný tlak, protože my se musíme hrozně rychle rozhodnout. V zájmu dítěte… A jste proškolení, víte, že a jak dětem plyne čas jinak, rychleji… Když se vám mimi narodí, je to sice cizí člověk, koukáte na něj, vidíte ho poprvé, říkáte si Aha, tak ahoj! Hledáte shodné rysy v obličeji a chytáte se jich… A navíc se vás nikdo neptá, jestli ho chcete, bere se to samo sebou a je jasné, že je vaše a že jde s vámi domů… ale v NRP tady mohou nastoupit nečekané pochyby. Zkušenost, kterou nemám osobně, ale blízko jsem jí stála a nepřála bych jí ani nejhoršímu nepříteli. To pak babo raď. Přeju vám, až to cinkne, ať víte.
9. Být samomáma je náročné, ale dá se to a dokonce to má i své výhody, ale musíte být o to více zasíťovaná, protože musíte mít čas i pro sebe. A protože je zároveň důležité být s dítětem, co to jde, tak se mi osvědčuje výpomoc s hlídáním v mé přítomnosti. Babička, kamarádka, placená hlídačka, cokoli, kdokoli, kdo vám odlehčí, kdo vám udělá nárazník, kdo bude ten první, který nabídne náruč, kdo bude špicovat uši i oči. Abyste si vy odpočinula…  V Přípravách vám vysvětlí, proč je důležité být spolu s dítětem, jak se buduje vztahová vazba a k čemu je potřeba… My spolu jsme až na výjimky 24/7 a neříkám, že to není výzva! Tři úvazky bez víkendů a dovolených za fakt mizerný peníze, říkám a směju se, ale hlavně věřím a vidím, že jistota, kterou z toho malá čerpá, se podepisuje na jejím vývoji, na který má díky tomu, že je pro ni svět bezpečným místem, čas i sílu.
10. Pro komunikaci se soudy si určitě zřiďte Datovou schránku!!!