Kdy přesně jste podávali žádost o zprostředkování?

Žádost jsme podávali v říjnu 2020. Před podáním žádosti jsme však už v srpnu absolvovali nezávaznou schůzku, kdy nám byl vysvětlen základ, jak proces probíhá, jaké rodiče obvykle úřady hledají a také nám byly předány dokumenty k vyplnění.

Jaké byly Vaše první kroky a jak probíhala první schůzka a následná návštěva sociálního pracovníka ve Vaší domácnosti?

Musím říci, že úplně v pohodě. Žádost jsme podávali v Kolíně a první i druhá schůzka byla naprosto v pohodě, rovněž návštěva u nás doma, která následovala za několik týdnů od podání žádosti. Určitě se nikdo nemusí bát, že vám budou lézt do skříní nebo třeba lednice. Účelem kontroly je, aby zaměstnanci OSPODu viděli, jesti dítě bude mít své místo a bydlení je v rozumném stavu.

Každopádně první je vždy třeba kontaktovat OSPOD v nejbližší obci s rozšířenou působností. V našem případě to byl Kolín. Ten si vás pozve na první popovídání o to jaké máte představy a jaké děťátka jsou obvykle zprostředkována k osvojení novou rodinou a jak probíhá proces. Následuje oficiální podání žádost, kde musíte doložit dobrý zdravotní stav, příjmy, musíte souhlasit, že si udělají kompletní výpis z rejstříku trestů, ve kterém na rozdíl od toho klasického z CzechPointu jsou i případné starší průšvihy.

Jak probíhaly odborné přípravy a psychologické posouzení?

Na krajském úřadě Středočeského kraje následovali psychotesty, my jsme absolvovali dvě návštěvy u psycholožky, což je obvyklé. Slyšel jsem, že někdo byl i na třech. Paní psycholožka také udělala posudek a krajský úřad nás pozval na odborné přípravy. Tam se znovu probírali představy a jaká je realita, přednášku tam měla pediatrička, právník a pak přechodná pěstounka a jedna z maminek, která si už děťátko osvojila. Po přípravách už se jen čeká, až váš kraj schválí, pozval by nás, kdyby se mu něco nezdálo, ale to se nestalo.

Jak dlouho trval proces posouzení Vaší žádosti a kdy jste byli zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli?

Schváleni jsme byli v listopadu 2021. Tedy schváleni. Oficiálně schválen. K této věci je nutné napsat ještě jednu věc a to, že jsme stejnopohlavní pár. Z hlediska zákona tyto páry jsou znevýhodněni, že nemohou adoptovat děťátko jako pár. Musí jen jeden. Druhý však absolvuje celý proces s partnerem, který je uveden jako žadatel.

Jak zpětně tento proces reflektujete? Co Vám to přineslo a v čem to pro Vás třeba bylo zatěžující?

Nemůžu si stěžovat na nějaké negativní reakce, někteří byli trochu chladnější, ale nikdo nám nedal najevo, že to, že jsme stejnopohlavní pár, by vadilo. Takže nejtěžší možná je to, že nemáme stejná práva. Ačkoliv proces musíme absolvovat společně, konečná práva k dítěti budu mít jen já. Partner nebude není zapsán v rodném listě. Z toho také plyne, že pokud Péťa bude nemocný, nemůže si kvůli němu vzít tzv. „paragraf“ a nemůže si třeba na něj odečíst daně, otcovská dovolená (14 denní volno druhého partnera) se v našem případě nekonal

Jaké byly na začátku Vaše představy o přijatém dítěti a jak (zda) se případně změnili po zařazení do evidence?

Chtěli jsme děťátko do tří let, přiměřeně zdravé. Neměli jsme žádné vyhraněné představy, co se týká etnika děťátka, nevadila by nám dvojčátka a byli jsme vcelku tolerantní k patologickým jevům ze strany biorodičů. Důležité je si uvědomit, že málo kdo k osvojení dává děťátka jen tak. Pokud někdo dává děťátko pryč, má k tomu důvody. Většinou více důvodů. Třeba bezdomovství, závislosti, gamblerství, výkon trestu, snížená svéprávnost a podobně.

U dětí v náhradní rodinné péči si musíte uvědomit, že za sebou mají určité trauma, mnohdy dvoje odloučení (od matky a pěstounky). To napojení na dítě je tedy pomalejší. Z počátku Péťa moc nedával najevo své emoce. Nyní zase dává až moc, což je ovšem dobře. Je to způsob jak se vypořádává s traumatem.

Jak jste využili období čekání a jaké pro Vás toto období bylo?

Bylo nám kladeno na srdce, abychom si ho co nejvíce užili spolu. Že pak nebude moc času a skutečně tomu tak je. V našem případě se však vše odehrála v době pandemie COVID-19 a tak jsme nemohli třeba na vícedenní dovolenou. Jezdili jsme však na výlety. Také je důležité se snažit vytvořit si určitou finanční rezervu. S dítětem se už vytváří složitěji.

Po jakém čase Vás kontaktoval krajský úřad s informací, že jste byli vytipováni jako vhodní rodiče? Jak telefon probíhal a jaká emoce Vás třeba překvapila a jaké myšlenky jste měli?

„Kouzelný telefon“ (říká se tomu, když se ozve zaměstnanec kraje, že jste byl vytipován ke konkrétnímu dítěti) byl vcelku rychlý. Nutné dodat, že jsme zažili malinké peklo ze strany Ústeckého kraje. Zazvonil nám v květnu 2022 a byli jsme vytipovaní k dvouletému chlapečkovi. Ale pak se zjistilo, že není vhodný k osvojení. Po tom, co jsme se začali seznamovat. No, byla to jednoznačně chyba Ústeckého kraje, bylo to dost hrozné, když nám oznámili, že z toho nic nebude. Prostě kraj vůbec netušil, že chlapeček je ve styku s matkou, což vylučuje osvojení.  Naštěstí nám poměrně rychle zazvonil kouzelný telefon znovu, tentokrát z našeho Středočeského kraje. A tak jsme se začali seznamovat s tehdy 7 měsíčním Péťou.
Pocity? V první případě zavládla euforie. A začali jsme se hrozně těšit. U Péti to pak bylo ještě větší překvapení, že po tom co jsme zažili se ozvali tak rychle.

Jak probíhalo vaše první setkání a proces předávání? Jak jste prožívali toto období?

První setkání s Péťou bylo na půdě neziskové organizace. Musím říci, že to bylo takové lehce neosobní. Další kontakty však už probíhaly u pěstounky doma a s Péťa si na nás začal rychle zvykat. Asi po 3 týdnech jsme podali návrh na předběžné opatření a od 1. července 2022 ho máme doma.

Jaké bylo přijetí nové rodičovské role a jak jste se první měsíce sžívali?

Víte co. U dětí v náhradní rodinné péči si musíte uvědomit, že za sebou mají určité trauma, mnohdy dvoje odloučení (od matky a pěstounky). To napojení na dítě je tedy pomalejší. Z počátku Péťa moc nedával najevo své emoce. Nyní zase dává až moc, což je ovšem dobře. Je to způsob jak se vypořádává s traumatem.

Jinak je ovšem Péťa fakt neskutečně šikovný. V noci spinká, rád se učí novým věcem, má rád ostatní děti… Péťa je poloromské děťátko od matky závislé na drogách, přesto jeho vývoj je normální. Takže asi vzkaz pro ostatní, ať neodsuzují děťátka na základě toho, jací jsou rodiče.

Jak dlouho trval celý soudní proces osvojení až do jeho finalizace?

Předběžné opatření bylo schváleno k 1. červenci 2022. V září následoval soud o předadopční péči, který trval přibližně hodinu. Soudkyně si vyslechla nás, pěstouny a paní z OSPODu dítěte, která na věci dohlížela. Přesně na den za půl roku se pak konal soud o osvojení. Zákon hovoří, že předadopční péče musí trvat nejméně 6 měsíců. Některé soudkyně do ní zahrnují i „předběžko“, některé ne. V našem případě ne, ale i tak však finální soud se konal za 9 měsíců, což je fajn. Pak už se čeká jen na nový rodný list.

Máte nějaké doporučení/radu pro další, kteří přemýšlejí o náhradní rodinné péči, nebo se aktuálně nachází v období „čekání“?

Ať se toho vůbec nebojí. Úřady a soudy jsou už na páry jako my zvyklí. A nenechali se odradit zdlouhavějším procesem a tím, že nás zákon trochu diskriminuje. Ono čekat na zázrak asi nemá cenu a i když adoptujete děťátko za současných podmínek, věřím, že se to později změní k rovnoprávnosti.