Kdy přesně jste podávaly žádost o zprostředkování?

Žádost jsme podaly před třemi lety (v lednu 2021). Už jsme měly dlouho pocit, že chceme být rodiči, a rozhodnutí vstoupit do procesu adopce bylo přirozeným vyústěním naší cesty.

Jaké byly Vaše první kroky a jak probíhala první schůzka a následná návštěva sociálního pracovníka ve Vaší domácnosti?

Při podání žádosti nás čekala úvodní schůzka na úřadě. Vnímaly jsme, že máme možnost otevřeně mluvit o naší motivaci a nadšení stát se rodiči, ale zároveň jsme měly trochu obavy, jak bude naše rodinná situace přijata. Následně jsme měly návštěvu sociálních pracovníků doma, což pro nás bylo intenzivní – snažily jsme se ukázat, že máme láskyplné, stabilní prostředí. Pracovníci byli velmi empatičtí, což nám hodně pomohlo cítit se pohodlně.

Jak probíhaly odborné přípravy a psychologické posouzení?

Odborné přípravy byly velmi intenzivní a někdy i emocionálně náročné. Učily jsme se o možných výzvách, které mohou děti z náhradní péče přinášet, a zamýšlely jsme se nad tím, jak můžeme být co nejlepšími rodiči. Psychologické posouzení pro nás znamenalo podívat se hluboko do svých motivací a někdy i otevřít stará témata, ale celkově nám to pomohlo připravit se co nejlépe na příchod dětí.

Jak dlouho trval proces posouzení Vaší žádosti a kdy jste byly zařazeny do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli?

Celý proces posouzení trval asi rok, než jsme byly zařazeny do evidence. Bylo to dlouhé čekání, ale na druhou stranu chápeme, že to je nezbytné, aby každé dítě dostalo co nejlepší podporu. Vždy jsme se těšily na každou další fázi, která nás přibližovala k našemu cíli.

Jak zpětně tento proces reflektujete? Co Vám to přineslo a v čem to pro Vás třeba bylo zatěžující?

Zpětně na celý proces vzpomínáme jako na období růstu. Bylo to náročné, ale zároveň jsme měly možnost zkoumat a lépe porozumět svým schopnostem, obavám i lásce, kterou jsme schopny dát. Byly chvíle, kdy jsme pociťovaly frustraci, zvláště když jsme si představily, že děti někde čekají na domov a my stále ještě nejsme „připraveny“ – ale ten proces nás zároveň posílil.

Jaké byly na začátku Vaše představy o přijatém dítěti a jak (zda) se případně změnily po zařazení do evidence?

Na začátku jsme se otevřely různým možnostem, včetně věkového rozmezí a etnického původu. Věděly jsme, že žadatelů je daleko víc než dětí, a tak jsme se rozhodly otevřít i možnosti přijetí dítěte s lehkou formou znevýhodnění nebo například sourozeneckou skupinu. Když jsme byly kontaktovány s tím, že jsme byli vytipovány pro dvojčata, obě jsme vnímaly, že to je ten správný směr, kam se naše životy budou ubírat.

Jak jste využívaly období čekání a jaké pro Vás toto období bylo?

Během čekání jsme se snažily co nejvíce připravit na rodičovství. Četly jsme knihy, navštěvovaly semináře a povídaly si s dalšími adoptivními rodiči. Samozřejmě, že to bylo i časově a emocionálně náročné, zvláště když jsme nevěděly, jak dlouho čekání potrvá.

Po jakém čase Vás kontaktoval krajský úřad s informací, že jste byly vytipovány jako vhodný rodič? Jak telefon probíhal a jaká emoce Vás třeba překvapila a jaké myšlenky jste měly?

Deset měsíců po zařazení do evidence jsme dostaly ten dlouho očekávaný telefonát. Na druhém konci linky nám oznámili, že nás vidí jako vhodné rodiče pro šestiměsíční dvojčata s romskými kořeny. Byly jsme dojaté, šťastné, ale zároveň trochu překvapené. Najednou se vše zdálo reálné – okamžitě jsme věděly, že je to ten okamžik, na který jsme čekaly.

Jak probíhalo vaše první setkání a proces předávání? Jak jste prožívaly toto období?

První setkání bylo nezapomenutelné. Držely jsme se, abychom je příliš nezahltily emocemi, ale zároveň jsme cítily, že se děje něco významného v našich životech. Kluci byli po narození u přechodné pěstounky, která nás velmi mile přivítala a postupně nám předávala všechny potřebné informace. Proces předávání trval necelé dva měsíce. Netrpělivě jsme čekali na rozhodnutí soudu, díky kterému bychom si je mohly přivést domů. Během této doby jsme se vídali častěji, postupně jsme s kluky trávily více času o samotě, až se k nám připojili natrvalo. Byl to náročný a krásný proces zároveň.

Jaké bylo přijetí nové rodičovské role a jak jste se první měsíce sžívaly?

Na začátku jsme se cítily nejisté, zda se klukům podaří adaptovat a zda budeme schopny reagovat na všechny jejich potřeby, ale brzy jsme zjistily, že se učí rychle a že je pro ně láska mnohem důležitější než cokoli jiného. První měsíce byly plné objevování, legrace a i překonávání občasných krizí, ale byly také naplněny láskou a radostí.

Jak dlouho trval celý soudní proces osvojení až do jeho finalizace?

Soudní proces trval zhruba rok a půl. Přestože jsme si kluky už dávno osvojily v našich srdcích, bylo to pro nás důležité, aby vše bylo i formálně oficiální. Byly to chvíle, na které budeme vždy vzpomínat jako na naplnění našeho snu.

Máte nějaké doporučení/radu pro další, kteří přemýšlejí o náhradní rodinné péči, nebo se aktuálně nachází v období „čekání“?

Naše doporučení je jít do toho s otevřeným srdcem a hlavou. Přijměte, že to bude výzva, ale zároveň neocenitelná cesta. Pokud jste v období čekání, zkuste se co nejlépe připravit a hledat inspiraci a podporu v komunitě dalších adoptivních rodičů. Tento proces je krásný a náročný, ale když držíte dítě v náručí a cítíte, že je doma, vše ostatní se zdá naprosto vedlejší.