Kdy přesně jste podávali žádost o zprostředkování?

Žádost jsme podávali v červnu roku 2020.

Jaké byly Vaše první kroky a jak probíhala první schůzka a následná návštěva sociálního pracovníka ve Vaší domácnosti?

První krok jsme udělali, že jsem se vůbec na adopci shodli oba dva najednou. Potom jsme navštívili paní pracovnici u nás ve městě, kde jsme se informovali, jak taková adopce probíhá, co vše je potřeba k tomu vyřídit, které papíry musíme zajistit. Paní pracovnice byla milá, vše nám krásně vysvětlila, dala nám informace, letáčky a řekla, co potřebujeme. Poté jsme se domluvili, že přijde k nám, kde zrovna zkontrolujeme papíry, ještě si s námi povídala o dětství, jak se na adopci tváří nejbližší rodina, zda
nás v tom podporují. Byla to spíše taková milá návštěva, žádné šmejdění po baráku, kontrolování skříní a tak, jak si ostatní naivně myslí.

Jak probíhaly odborné přípravy a psychologické posouzení?

Psychologické posouzení u nás probíhalo v jednom dni, původně to mělo být na 2 dny, ale kvůli covidu se to zkrátilo na jeden den. Otázek bylo hodně, hlava nám šla kolem, ale nějak jsme se tím prokousali. Paní psycholožka nás nechala o samotě, ať si to v klidu sami vyplníme. To nám trvalo cca do oběda. Po obědě následoval osobní pohovor s paní psycholožkou, kde se nás ptala na dětství, jestli jsme vyrůstali s oběma rodiči, zda máme sourozence, jak s nimi vycházíme, jestli se navštěvujeme. Poté se ptala na náš vztah, jak jsme spolu dlouho, kolik bychom chtěli dětí. Ještě jsme jí museli nakreslit postavičky, podle toho posuzovala náš vztah. Přípravné kurzy byly rozděleny do 2 týdnů, vždy po 3 dnech pondělí až středa, od rána do odpoledne cca do 16-17hodin. První týden opět kvůli covidu byl online, což nebylo vůbec špatný, bylo nás 8 párů. Druhý týden jsme už jeli osobně do Pardubic, kde jsme už byli jen 4 páry. Nejdřív byly obavy, jak si budeme s partou rozumět a co nás vlastně čeká. Nakonec jsme si to ale užili a zpětně hodnotíme velmi kladně. Dozvěděli jsme plno nových informací, jaké děti nejčastěji jdou do adopce, jaké následky děti v adopci můžou mít. Osobně si myslím, že by to bylo přínosné i pro rodiče, kteří vychovávají své biologické děti.

Jak dlouho trval proces posouzení Vaší žádosti a kdy jste byli zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli?

Náš proces schvalování od podání žádosti až po zařazení mezi čekatele stát se osvojiteli trval přesně 10 měsíců.

Jak zpětně tento proces reflektujete? Co Vám to přineslo a v čem to pro Vás třeba bylo zatěžující?

Zpětně to hodnotím velmi kladně, ujistili jsme, jaké dítě jsme ochotni a schopni přijmout, co už by pro nás bylo moc, a celkově všechny informace pro nás byly přínosné. Zatěžující asi nic, s celou skupinkou jsme si vytvořili super vztah a  celá skupinka jsme v kontaktu a vídáme se i s našimi adoptivními dětmi.

Jaké byly na začátku Vaše představy o přijatém dítěti a jak (zda) se případně změnili po zařazení do evidence?

Ze začátku jsme chtěli dítě majoritního etnika, do jednoho roku, aby matka nebrala drogy, alkohol ano. Po přípravách jsme to změnili na dítě do jednoho roku, z porodnice ano, babybox a utajený porod ano, poloetnikum světlé barvy, drogy ano, alkohol ne.

Jak jste využili období čekání a jaké pro Vás toto období bylo?

V období čekání na kouzelný telefon jsme využili nakupováním výbavičky pro děťátko, ale pouze takových věcí, které bychom využili jak pro novorozeně, tak zároveň i pro roční děťátko. Zároveň jsem po dlouhé době šla opět do práce, kvůli covidu byl náš obchod zavřený. Ladili jsme se na příchod děťátka, ale zároveň jsme si ještě užívali chvíle, kdy jsme byli naposledy jen my dva.

Po jakém čase Vás kontaktoval krajský úřad s informací, že jste byli vytipováni jako vhodní rodiče? Jak telefon probíhal a jaká emoce Vás třeba překvapila a jaké myšlenky jste měli?

Po necelých 2 měsících nám zavolali z kraje, že jsme vytipováni k miminku, které je v porodnici, chlapeček, beze jména, ale v ústeckém kraji. Poslali nám fotku, řekli informace o děťátku, telefonní spojení na paní na krajský úřad v Ústí nad Labem, abychom se domluvili, kdy můžeme přijet se podívat na spis a zároveň se podívat na miminko. Emoce v tu dobu popsat nelze, byla to obrovská radost, splnil se nám sen, měli jsme dostat syna a ještě k tomu z porodnice. Zároveň tam ale byly i obavy, zda tam přeskočí ta jiskra, zda je to zrovna to děťátko, na které jsme čekali. Ale hned po příchodu do porodnice bylo jasné, že to děťátko pojede s námi domů.

Jak probíhalo vaše první setkání a proces předávání? Jak jste prožívali toto období?

Naše první setkání proběhlo v porodnici, museli jsme mít ty jejich mundury, roušku. Jinak to bylo krásné první setkání, hned jsme malého dostali do náruče, mohli jsme ho nakrmit a užít si první hodiny společně. Nechtělo se nám od něj odjíždět, ale cesta byla daleká a ráno jsem musela na další směnu do práce. Těšili jsme se, až pojedeme spolu domů jako rodina. Předání proběhlo hned v pondělí, bez zbytečného odkládání, dostali jsme předběžné opatření a za 3 měsíce byl soud o předadopční péči.

Jaké bylo přijetí nové rodičovské role a jak jste se první měsíce sžívali?

Na rodičovskou roli si myslím, že jsme najeli celkem rychle. Oba jsme se střídali v krmení a přebalování, hlavně i v noci jsme vstávali oba. Hned to bylo naše dítě, jen bez porodu a těhotenství. Občas přišlo i těžší období, ale vše jsme společně zvládli.

Jak dlouho trval celý soudní proces osvojení až do jeho finalizace?

Celý proces od převzetí malého do péče až po poslední soud trval rok a jeden týden. Měli jsme štěstí na paní soudkyni, která nám dávala termíny soudu hned, jakmile to bylo možné. Zároveň jsme měli štěstí i na bio maminku, která se soudem spolupracovala a dostavovala se k soudu tak, jak měla.

Máte nějaké doporučení/radu pro další, kteří přemýšlejí o náhradní rodinné péči, nebo se aktuálně nachází v období „čekání“?

Radu pro ty, kteří se rozhodují pro náhradní rodinnou péči, mám takovou, aby se nebáli do toho jít. Ať nemají žádné předsudky, ty děti jsou úplně stejné jako ty biologické. Navíc přípravné kurzy jim v tomto hodně pomohou, plus jsou k dispozici různí psychologové a doprovodné organizace, které jim se vším pomohou a kam se můžou v případě problému obrátit. Ti, kteří zrovna čekají na kouzelný telefon přeji, ať mají to čekání co nejkratší a dočkají se brzy svého uzlíčku štěstí, ale zároveň ať si užijí ještě poslední chvíle, kdy můžou být jen oni dva sami a ať si užijí ještě poslední dovolenou ve dvou.